Z školní lavice mezi šachovou elitu. Příběh mladého šachisty, kterému pomáháme na cestě za jeho šachovým snem

V Lundegaardu věříme, že inovace se rodí tam, kde nechybí odvaha plánovat dopředu a hledat neotřelá řešení. Přesně tyto vlastnosti spojují náš tým s mladým šachovým talentem Kryštofem Jandáčkem. Čtrnáctiletý hráč, který se k šachům dostal teprve před dvěma lety, už dnes dokáže remizovat s mezinárodními mistry a cílí na metu 2200 Elo. Jako firma, která si zakládá na strategickém myšlení, jsme se rozhodli Kryštofa na jeho cestě stát se kandidátem mistra a jednou i velmistrem, podpořit. V rozhovoru nám prozradil, proč ve škole přeskakoval ročníky matematiky, jaké to je čelit mezinárodním mistrům a proč je pro něj v životě důležité kritické myšlení.

Kryštofe, kdy ses poprvé dostal k šachu a co tě na nich zaujalo?
K šachu jsem se dostal před dvěma lety skrze mé spolužáky. Ve škole s nimi hraji téměř každou přestávku. Náš učitel matematiky šachy podporuje a sám je dobrým hráčem. Zaujalo mě, jak je šachová hra komplexní i přes celkem jednoduchá pravidla.

Co máš na šachu nejraději: přemýšlení, soutěže, nebo něco jiného?
Nejraději mám soutěže a kompetitivní stránku šachů. Baví mě objíždět turnaje, poznávat nová místa a hrát proti soupeřům různého věku a národnosti.

Jak vypadá tvůj běžný tréninkový den se šachy?
Každý tréninkový den vypadá trochu jinak a odvíjí se od toho, co zrovna potřebuji zlepšit. V rámci tréninku studuji zahájení a koncovky, řeším diagramy, nebo analyzuji partie mistrů.

Stává se ti, že je nějaká partie hodně napínavá? Co v takové chvíli děláš?
Partie se stává napínavou, když hráčům zbývá málo času. V takovou chvíli je nejdůležitější, abych zůstal stoprocentně koncentrovaný a zachoval chladnou hlavu. Může se totiž stát, že po šestihodinové partii rozhodne jedna jediná chyba.

Jak reaguješ, když se ti partie nepovede nebo prohraješ?
Záleží na tom, co pro mě daná partie znamenala a jak byla důležitá. Například prohra partie, která rozhoduje o postup do vyšší soutěže je vždy více nepříjemná. U šachistů je zvyk a pravidlo, že před a po partii si hráči podají ruce a porušení je vnímáno jako nesportovní chování.

Pomáhají ti šachy i mimo šachové prostředí, třeba ve škole nebo v běžném životě?
Nejen že jsou šachy ve škole zábava, ale naučily mě i zůstat koncentrovaný a věnovat vždy plnou pozornost. Šachy také člověka naučí pečlivosti tím, že je nutné si každý svůj tah kontrolovat.

Máš nějakého šachistu, ke kterému vzhlížíš, nebo který tě inspiruje?Velmistr Vojtěch Plát.

Na jaký turnaj nebo partii jsi zatím nejvíc pyšný?
Je těžké vybrat něco konkrétního, ale jsem pyšný na moji partii proti IM Jurek Josef, která skončila remízou. Byla to moje první remíza s mezinárodním mistrem.

Baví tě i jiné věci, kde je potřeba hodně přemýšlet nebo hledat řešení?Obecně mě baví vše, co je spojené s logickým myšlením. Ve škole mě baví matematika, v které mě na základní škole umožnili přeskakovat ročníky.

Jaký máš teď nejbližší cíl v šachu?
Můj nejbližší cíl je překonat tento rok hranici 2200 Elo. Tím bych získal svůj první titul a stal se kandidátem mistra.

Myslíš, že ti šachy můžou pomoct i v budoucím povolání? V čem konkrétně?
Ano, u šachů je důležité kritické myšlení a taky práce s časem neboli rozvržení svého času.

Co bys chtěl jednou umět opravdu dobře, bez ohledu na to, čím budeš?Chtěl bych umět opravdu dobře hrát šachy a stát se velmistrem.